V zimě hory pro mě hodně známé jsem se rozhodl poznat bez sněhu s rodinou. Jelikož Tadík ještě nelyžuje ideálně, jedinou možností jak ukázat alpy mamince bylo jet v září. Počasí nám vyšlo naprosto excelentně…
Tadík už umí říct jak se jmenuje. Jméno, příjmení, kde bydlíš. Vypadá to asi “Tadik, Buišan, Buišan, Skale, Ujest, Ujest” No pro vydání občanky to ještě nestačí, ale na dva roky je moc šikovný!
Oslavička u babičky ve Fryštáku
No a dárečky se hned musely vyzkoušet!
Oslava ve Skale byla taky pořádná!
A těch kokin co Taďoch dostal - no fuj!
Ale nijak jsme to nepřeháněli, bylo to na pohodu. Žádné šílené dorty a večírky - přišly děti, pohrály si spolu a z toho měl Taďoch největší radost.
To dítě nám ale roste!
Na konci léta jsem si vzal týden dovolené a vyrazili jsme jako rodinka na Liberecko. Už když jsme se blížili, otevřelo se nám panorama pro Liberec tak typické…
Hned na druhý den ráno, jelikož bylo dost nepříznivé počasí, vyrazili jsme do proslulé liberecké botanické zahrady. Jak v exteriérech, tak v interiérech bylo opravdu co k vidění.
Počasí se umoudřilo, dali jsme si oběd a vyrazili do liberecké ZOO. Mamince se moc líbily žirafky a Tadíkovi žirafí miminka, tzv. žirafátka.
Za fotku určitě stál symbol Liberce i jejich hokejistů - Bílý tygr.
Tadíka jako vždy zajímaly úplně všechny atrakce, no z vláčku byl úplně unešený. Seděl jak hříbek, očička mu jenom svítily.
Na závěr dne jsme se vypravili za dominantou města - libereckou radnicí.
Rousek opodál bylo “vodotryskové pole”, čož se náramně líbilo Táďovi. Mamince moc ne, protože netrvalo dlouho a Tadíkovy botičky začaly podezřele čvachtat.
Další den se počasí ještě více zlepšilo, tak jsme se vypravili no kam-jinam než na Ještěd. Z široké škály různých druhů tras jsme si vybrali nahoru lanovkou a dolů pěšky.
Shora byl moc hezký rozhled a Liberec jsme měli jako na dlani.
Po cestě zpět nás potkala parádní průtrž mračen, tak jsme se krčili pod stříškou, ale netrvalo to dlouho a pěknou procházkou jsme si mašírovali dolů.
Odpoledne jsme navštívili Aquacentrum Babylon - tobogány, skluzavky a parádní jeskyně s rybičkama - hezký.
Další den už bylo krásně, tak jsme se vypravili dál - do německého Bautzenu alias Budišína. Kousek od něj bylo bludiště - a to bylo opravdu luxusní. Nebylo vůbec jednoduché najít cestu ven a to bylo parádní - Tadík byl v pohodě a měl strašnou srandu z toho, že za rohem je další a další… Začal tam pobíhat a měli jsme co dělat, aby se nám neztratil.
Prošli jsme si i Bautzen - zajímavé město s mohutným hradebním komplexem.
V závěru dovolené jsme se vypravili na “Pravčickou bránu” - to jsem si dal. Cesta nahoru rozhodně pro kočárek určena nebyla, tak jsem jej musel neustále poponášet, vytahovat a smýkat…
Každopádně to stálo za to. Dům ve skále a okolní skály skýtaly nádhernou podívanou.
No a nesmíme zapomenout na ”klasickou fotografii” Pravčické brány.
Na chvilku jsme zastavili na “Panské skále”, která má klasickou strukturu čedičových varhan. Taky se moc líbila.
Dovolenou jsme přežili. Byly i nějaké problémy, ale na ty se zapomíná a pěkné zážitky zůstávají.
Malý výlet, ale o to hezčí. Zajeli jsme do Smetanových sadů do Přerova. Všechno bylo krásně rozkvetlé a zelené, když se dívám z okna ven, je všechno tatam.
Sady mají svoji historii a jde to na nich vidět. Ne tím že by byly zanedbané, ale hodně vzrostlé. Byl to příjemný relax.
